Články publikované v “Elektronika”

U tranzistoru zapojeného jako zesilovač

leží napětí kolektor-emitor U_CE v budícím rozsahu mezi U_CEsat a napájecím napětím Ub. V praxi je pracovní bod ve třídě A nastavován na U_CE = U_b/2. U tranzistoru jako bezkontaktního spínače existují jen dva stavy: uzavřený, nebo otevřený (vodivý)

Nastavení pracovního bodu

Nejběžnější zapojení tranzistoru je se společným emitorem. Při činnosti tranzistoru musí mít báze NPN tranzistoru stále kladný potenciál proti emitoru (u PNP naopak). Vstupní signál může budit jen v rozpětí lineární části vstupní charakteristiky, jinak by mohlo dojít ke zkreslení tvaru signálu. Ke splnění tohoto požadavku je nutné na vstup tranzistoru přivést potřebné předpětí. Předpětí báze se nastavuje buď předřadným odporem (1) z napájecího napětí, nebo vstupním děličem (2). Vstupní dělič je odolnější proti rozptylu parametrů i proti kolísání okolní teploty.

Zapojení čtyřpólu (dvojbranu) má čtyři vývody, tranzistor má vývody 3 a proto je nutné připojit jeden vývod společný pro vstup i výstup. [reklama] Rozlišujeme 3 základní zapojení SB (společná báze), SE (společný emitor) a SC (společný kolektor). Každé z těchto zapojení má své výhody i nevýhody. Nejpoužívanější zapojení je se společným emitorem (SE), protože má největší zesílení Vu, Vi, i Vp Příklad zapojení tranzistoru se společným emitorem.

Tranzistory jsou zesilovací polovodičové prvky. Je možno je dělit na bipolární a unipolárnítranzistory podle toho, zda se na zesilování podílí oba typy nosičů nábojů (vodivostní elektrony a díry), nebo jen jeden typ nosičů.

Usměrňovače se dělí na řízené a neřízené. U neřízených usměrňovačů je výstupní napětí určeno způsobem zapojení usměrňovače. U řízených usměrňovačů je možno výstupní napětí regulovat. Řízené usměrňovače obsahují aktivní součástky (např. tyristory)     Druhy usměrňovačů – neřízené Neřízené jednopulzní jednocestné usměrnění Využívá chování diody v propustném a závěrném směru. Jednopulzní jednocestné zapojení nechá projít do spotřebiče jen půlvlny jedné polarity a zbylé půlvlny nepropustí. používá se u nejlevnějších zařízení, nebo kde nevadí pulzující napětí…

Při stabilizaci se používá strmý nárůst proudu v závěrném směru → zenerovy diody jsou provozovány v závěrném směru. Stabilizátor funguje v podstatě tak, že když stoupně napětí na diodě nad určitou mez (UZ) klesne její odpor, zvýší se proud diodou (IZ), který zatíží napájecí zdroj (zdroj U1 s vnitřním odporem + sériovým R) a tím pádem klesne jeho napětí na požadované výstupní napětí U2 (=UZ). Při stabilizaci protéká zenerovou diodou proud IZ, který je dán…