co kurva

No dost záleží co dělá a kde, ale obecně je to podobné jakou unipolárních tranzistorů které jsou však lehce přecitlivělé a rychle dávají výpovědi. Pokud je například zaměstnán ve státní správě tak si troufám tvrdit, že jeho pracovní podmínky jsou velmi dobré. Pokud dělá třeba třeba ajťáka, nebo ve velké společnosti jako škoda tak také nebudou nejhorší. Pokud to byl ale zlobivý tranzistor co se provinil například brumem, či nízkým zesílením tak si dovolím tvrdit, že v trestaneckých táborech moc dobré pracovní podmínky nebudou (o trochu lépe se snad bude dařit tranzistorům zaměstnaným v menších společnostech v soukromém sektoru, ale určitě to také nebude žádná sláva) .

saturace = „nasycení“ = u tranzistorů se jedná o stav ,kdy je již základní substrát dostatečně nasycen (další zvyšování náboje již nemá vliv na jeho „otevření“) a tudíž již nechová jako zesilovač, nýbrž jako spínač. V případě zesilovačů se jedná o nepříjemný jev (limitace) kterému je nutno předcházet správným nastavením pracovního bodu. V případě použití tranzistoru jako spínače je to naopak žádoucí, neb tranzistor má pouze minimální úbytek na přechodu a tím pádem i minimální výkonovou (tepelnou) ztrátu. s tím opět souvisí správně zvolené buzení tranzistoru (je třeba dosáhnout tohoto stavu co nejrychleji a naopak jej i co nejrychleji „zavřít“).

V nastavení pracovního bodu. Pracovní bod tranzistoru pracujícího v nf oblasti se pohybuje někde mezi „vypnuto a zapnuto“. Ideálně v lineární části převodní charakteristiky, např. pro jednostupňový zesilovač to bývá zhruba uprostřed, aby byl schopen nezkresleně vytvořit jak kladnou, tak zápornou část sinusovky.